Knížka sestává ze 152 denních úvah nad všemi žalmy a je vhodná pro osobní i rodinné čtení Žalmů. Další info na www.prochrist.cz. Objednat můžete na adrese info@ikpk.cz anebo na tel. 605 711 539. 171 stran A5. Cena 99 Kč.
Něco z úvodu:
Každý den jeden žalm!
Před několika lety jsem se začal modlit každý den jeden žalm. Lituji, že teprve tak pozdě jsem pochopil, jak moc moje modlitba potřebuje tento každodenní úvod a podporu.
K pravidelnému každodennímu čtení Bible mne přivedli moji přátelé, když jsem se ve čtrnácti letech rozhodl následovat Ježíše Krista. Měli pro to jednoduché a praktické zdůvodnění: „Jestli chceš, aby Bůh měl vliv na tvůj život, musíš každý den naslouchat jeho slovu. Nejlépe, když to budeš dělat ráno, dříve než cokoli jiného. Pak budeš dobře zvládat celý den. Všechno opravdu důležité pro život dělá člověk pravidelně: dýchá, jí a pije, čistí si zuby…“ Pomohli mi udělat z „ranního ztišení“ výborný návyk. Patnáct, dvacet nebo třicet minut na modlitbu a čtení Bible – to je, dalo by se říci, moje každodenní pracovní porada s šéfem mého života o nastávajícím dnu. Velmi to doporučuji.
Za velikou pomoc považuji, že existují rozvrhy pro čtení Bible. Různé církve a křesťanské organizace se dokonce ujednotily na společném rozvrhu každodenního biblického čtení. Kdo se drží tohoto rozvrhu, projde během čtyř let Nový zákon a během osmi let velkou část Starého zákona. Krásný vedlejší efekt je v tom, že mnoho dalších křesťanů čte ve stejný den tentýž text. Díky tomu máme téma k rozhovoru.
Občas jsem z tohoto rytmu vystoupil, protože jsem chtěl číst celou Bibli a nejenom vybraná místa. Četl jsem kapitolu za kapitolou, od začátku Bible do konce. Měl jsem dojem, že bych měl naslouchat především u textů, které ve mně vyvolávaly nedorozumění nebo nesouhlas. Máme tendenci hledat potvrzení sebe sama. Náboženství nás má laskavě utěšovat! Pak to ale je opiové náboženství, které oprávněně kritizoval Karel Marx. Nabízí uklidnění a brání změně. Kdo ale věří v živého Boha, prochází proměnou. Měli bychom tedy zbystřit zejména tam, kde Bible svými výpověďmi dělá čáru přes rozpočet našemu oblíbenému a zažitému způsobu myšlení.
Při mém pravidelném čtení Bible samozřejmě opakovaně přicházely na řadu také Žalmy jako jedna z celkového počtu 66 knih Bible: 39 je jich ve Starém zákoně a 27 v Novém zákoně. Mnoho ze 150 žalmů jsem už dlouho dobře znal. Některé znám celé nebo aspoň zčásti nazpaměť. Jiným jsem ale příliš nerozuměl a jen obtížně se mi říkaly. Byl tohle důvod, proč jsem se tak dlouho bránil udělat z žalmů každodenní součást svých modliteb?
Pak se mi dostala do rukou malá, asi padesátistránková knížečka, které jsem si dlouho nepovšiml. Byla to poslední kniha, kterou směl v roce 1940 vydat Dietrich Bonhoeffer, než mu nacisté v roce 1941 zakázali psát. Kniha měla prostý titul „Žalmy, modlitební kniha Bible“ a vydalo ji nakladatelství MBK-Verlag v Bad Salzuflen. Já jsem četl 12. vydání z roku 1986.1 Tato knížečka se postarala o to, že jsem žalmům začal věnovat náležitou pozornost. Bonhoeffer píše: „… jenom při každodenním používání vrůstá člověk do této božské modlitební knihy. Zůstaneme-li jen u příležitostného čtení, zmáhají nás tyto modlitby svými myšlenkami i silou, takže se raději opakovaně vracíme k něčemu lehčeji stravitelnému.“[i]
K napsání této knihy mne přivedlo přání, aby si co nejvíce lidí – nejraději každodenně – četlo žalmy a modlilo se je. Titul „Každodenně k tobě volám“ vychází z žalmu 86,3 a žalmu 88,10. Tuto možná tři tisíce let starou modlitební větu nemáme uctivě obdivovat jako nějaký muzejní exponát. Když se ji člověk modlí dnes, stane se začátkem cesty poznání, která vede k nezměrnému bohatství a nadějným možnostem, ale také k hlubokým propastem a bolestným zkouškám odolnosti.
Charles Haddon Spuergeon (1834 - 1892), jeden z největších anglických kazatelů, napsal obsáhlý výklad žalmů s anglickým titulem „Treasury of David“ (Davidova pokladnice). Kdo se každodenně modlí žalmy, získá z této pokladnice obrovské bohatství.
Následující krátké výklady ke každému žalmu jsou myšleny jako „jednohubky“. V žádném případě nemají nahradit to, že žalmy budeme číst a modlit se jejich slovy. 1 Dietrich Bonhoeffer: Die Psalmen: Das Gebetbuch der Bibel, Bad Salzufen, MKB-Verlag, 121986. Kniha dosud nevyšla v českém vydání.
[i] Dietrich Bonhoeffer: Die Psalmen: Das Gebetbuch der Bibel,
© 1995 Brunner Verlag, Giessen, 172005, str. 16.
Ukázka
Žalm 3
Jak nás Bůh chrání
Kdybyste dnes hledali štít, najdete ho nejspíše v muzeu nebo nějaké hradní sbírce jako součást rytířské výzbroje. Občas se ale objeví také při policejních zásazích proti demonstrantům. Poskytuje sice ochranu, nicméně před střelnými zbraněmi štít neochrání. Je tento obraz tím pádem překonaný a zastaralý? Nebo nás Bůh už dnes nechrání před nebezpečnými útoky, jimž jsme vystaveni? Jak nás tedy Bůh chrání?
„Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi pozvedáš hlavu“ (Žalm 3,4). Některé překlady mají místo slova sláva slovo čest: Tys má čest. O cti se hodně mluví v orientálních společnostech. My tomu dnes říkáme uznání, pocit vlastní hodnoty, respekt. Potřebujeme to k životu jako vzduch k dýchání. Výkon, peníze, dobrý vzhled, to vše nám dodá vážnost. Kdo nic nemá, kdo nic neumí, je na tom velmi zle. Stvořitel vesmíru se na nás dívá. Mluví k nám. Stojíme mu za to, aby s námi mluvil. Vysvětluje nám svoji lásku. Záleží mu na nás.
Dokazuje nám to tím, že se v Ježíši Kristu pro nás obětoval. Je bit a mučen. Je ponižován a tím nás pozvedá. Bůh nedává shora dolů, ale zdola nahoru. Pozvedá nám hlavu, kterou jsme malomyslně svěsili. Na kříži je Bůh zcela nechráněný a stává se právě díky tomu naším ochranným štítem. V hrobě je docela na dně, ale vzkříšený nás staví na nohy a napřimuje. Jsme „někdo“. Jsme milováni. Stojíme Bohu za oběť. Díky tomu jsme schopni se naučit vzpřímené chůzi. Díky tomu je naší ochranou v dešti kamenů a kulek, které nás chtějí skolit.
Hrad přepevný jest Pán Bůh náš
Hlavu vzhůru!
Žalm 46
Hrad přepevný jest Pán Bůh náš
Podle Žalmu 46 napsal Martin Luther nejznámější píseň reformace. „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená“ (Žalm 46,2). Bůh nám neslibuje a nenabízí ochranu před těžkostmi, ale chrání a posiluje v těžkostech. Když se tento žalm modlíme v dobrých dobách, připravujeme se včas na to, že mohou nastat i jiné časy.
Ozývá se tu až drzá, vyzývavá odvaha: „Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří“ (Žalm 46,3). Není to příliš silácké, když pronášíme taková slova? Možná je budeme zpočátku říkat jen velmi váhavě. Právě v tom je ale smysl a požehnání žalmové modlitby. Pomalu se do těchto slov „vmodlujeme“. Jsou jako zábradlí na příkrém schodišti – přitahujeme se za ně nahoru, protože bez této pomoci bychom to nezvládli.
Díky modlitbě se posouváme k důvěře a naději tím, že poznáváme Boha novým způsobem. Není to žádný miloučký Bůh, podobný kouzelnému dědečkovi, který pečuje o to, aby vše bylo hezké a milé. „Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi koná! Činí přítrž válkám až do končin země (…). ‚Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi‘“ (Žalm 46,9-11). Tady mluví on sám jako skrytý Bůh, který je též Soudcem. My jeho cestám velmi často nerozumíme. Protože jsme ale směli poznat Boží soud a milost v ukřižovaném a vzkříšeném Ježíši Kristu, získáváme k němu důvěru a díky vzývání Boha také naději a odvahu pro sebe a svůj život.
Žalm 121
Hlavu vzhůru!
Tento žalm je poutní píseň. Díky tomu je jasné, jaké hory má modlitebník na mysli, když zpívá: „Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?“ (Žalm 121,1). O velkých svátcích putoval Izrael do chrámu do Jeruzaléma. Bůh slíbil svému lidu, že tam bude zvláštním způsobem přítomen. Tam se přinášely oběti, kterými Izrael vyznával své hříchy, tam v Božím jménu dostával odpuštění. Zvlášť když poutníci přicházeli k Jeruzalému z pobřežní planiny nebo z jordánského údolí z východu, vzhlíželi k horám s Jeruzalémem. Od milostivé Boží přítomnosti očekávali pomoc.
I my můžeme i dnes s poutníky pozvedat zrak k Jeruzalému. Naše záchrana se odehrála na hoře Golgota, nenáviděném popravišti, přímo před branami starého Jeruzaléma. A nedaleko odtud se nacházel hrob, v němž byl ukřižovaný Ježíš o velikonočním ránu vzkříšen. Tady se prokazuje všemohoucnost Boží lásky. Zde dochází k vítězství nad smrtí! To je pomoc s velkým „p“, která obsahuje všechny pomoci, jež v životě i smrti potřebujeme. „Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi” (Žalm 121,2). V Ježíši šel na kříž Stvořitel světa, a proto je tato smrt vítězstvím lásky nad každou ničivou mocí, nad hříchem a smrtí.
Na tomto kříži začíná naše cesta života pod ochranou živého Boha. I když znovu a znovu klopýtáme a musíme jít těžkými a možná nebezpečnými cestami – jdeme se slibem: „Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky” (Žalm 121,8). Proto: Hlavu vzhůru!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Komentáře - pouze zaregistrovní čtenáři